Viva la vida!

Wednesday, October 04, 2006

trocha adrenalinu nikdy neuskodi

  • 30.9. - autobusove nadrazi Florenc, pul hodiny pred startem: dozvidam se, ze den predtim se do amazonske dzungle zritilo letadlo se 150 lidmi letici z Manaus do Ria... To povzbudi... :-)
  • 30.9. - dalnice D1, tesne za Prahou: 80 minut jedu nejakych deset kilometru, dozvidam se, ze nestihnu navazny spoj v Brne, ktery by me dopravil na videnske letiste... Kladu si otazku: "Uleti mi letadlo do Madridu nebo neuleti...?"
  • 30.9. - letiste ve Vidni: dozvidam se, ze svoje zavazadla uvidim az za 30 hodin v Riu... Mozna...
  • 30.9. - Madrid: vecerim s Oliverem, jednim Rakusakem, kterz uz 15 let zije ve Venezuele a dostavam skoleni o zivote "tam dole". Uvadim par perlicek...
  • jsou tam extremne chudz lidi - oni zabijeji pro pet dolaru...
  • nenos nausnice, prstynky, hodinky, nenos na sobe nic, co se da prodat...
  • penize nos v ponozkach, v botach, ve spodnim pradle...
  • pouzivej taxi ; jsou dva druhy taxiku - ty dobry a ty levny...
  • slib mi, ze tam dole zkusis jenom travu... budou ti nabizet vsechno a strasne levne...
  • 1.10. - Madrid: sedim hodinu a pul v letadle, aniz bychom opustili letiste... Opet vyvstava otazka: "Stihnu navazny spoj v Riu?"
  • 1.10. - letiste Rio: s temer dvouhodinovym zpozdenim vystupuju z letadla, mam strach, aby kufry nemely zpozdeni, abych stihla check-in pro navazny let do Belo Horizonte, ale vzapeti zjistuju, ze zavazadla jsou ten nejmensi problem... Vidim totiz frontu na pasovou kontrolu... Odhadem jsem byla tak 300. v poradi... Otazka tak peti hodin... A moje letadlo odleta za dve hodiny... Zacinam se psychicky hroutit, dostavam hystericky zachvat, pres plac ani nedokazu odpovidat na otazky hrnouci se ze vsech stran, jestli jsem v poradku...
  • 1.10. letiste Rio: pote, co se mi diky svemu placi podarilo s oficialnim doprovodem predbehnout tech 300 lidi, jsem se dozvedela, ze nektera zavazadla zustala v Madridu... Byla jsem presvedcena, ze jsou to moje... Resila jsem dilema, jak dlouho na ne vlastne cekat, jestli to nemam rovnou vzdat a jit na to letadlo... Prece jenom by bylo lepsi byt v Belo Horizonte bez zavazadel, nez nebyt tam vubec...
  • 1.10. Belo Horizonte, cesta z letiste: nechavam se odvezt autem, coz by se mohlo zdat jako bezpecny zpusob, jak se dostat domu, ale nikoli, jedeme-li smerem z letiste v tom pruhu dalnice, kterz vede na letiste... Uz jste nekdy absolvovali jizdu po dalnici v protismeru? Reknu vam, ze po 42 hodinach cestovani a stresu by vam to pripadalo jako strasne legracni... :-)

1 Comments:

Blogger katusha said...

vezl me jeden super kluk, kterej se o me prvni den staral, ale byl trosku zmatenej. tu dalnici opravujou, takze se neustale prejizdi z jednoho pruhu do druhyho a on se jednou proste zapomnel vratit do toho spravnyho a zustal v tom spatnym... :-)

6:03 AM  

Post a Comment

<< Home