troska sebechvaly... :-)

Neodolam, abych se trosku nepochlubila... :-)

Zacnu se svou portugalstinou. Svuj cil, ktery jsem si dala pred mesicem, a to, ze se naucim portugalsky behem jednoho mesice, jsem splnila... Dokazu komunikovat v ramci bezne slovni zasoby v pritomnosti, minulosti, budoucnosti, kondicionalu, konjunktivu a rozkazovacim zpusobu. Mluvim relativne plynule, bez velkych gramatickych chyb a kdyz se mnou lidi mluvi pomalu a zretelne, rozumim, co mi chteji rict... Ale je pravda, ze mluveni je pro mne snazsi nez porozumeni... Fabio, o kterem jsem v jednom ze svych prispevku prohlasila, ze mluvi perfektne anglicky, mi rekl, ze si mysli, ze ja mluvim portugalsky lip, nez on anglicky... To ukazuje na jeho skromnost, nicmene me potesilo slyset neco takoveho... Vsichni lidi, kterym reknu, ze jsem tady mesic a ze prvni portugalske slovicko jsem se naucila az tady, nevychazeji z uzasu...

Dalsi vec je tanec... Vsichni, kdo me znaji trosku lepe, vedi, ze jsem totalni drevo... Mam hudebni hluch, vubec necitim rytmus... Ale nejakym zazrakem mi tady to tancovani jde... Fabio, se kterym jsem tancila sambu mi nekolikrat zopakoval, ze tancim fakt dobre a vcera jsem poprve v zivote tancila forro (cti foho) a po pul hodce trapeni jsem se do toho dostala a vyslechla jsem si kompliment od meho nejnovejsiho pritele Rodriga: "Ty mas talent nejen na jazyky, ale i na tanec..." Rikal, ze je neuveritelny, ze jsem po tak kratke dobe schopna tancit tak, jak tancim...

No, tak ja myslim, ze dost bylo sebechvaly... To ja jenom, abyste vedeli, ze jsem tady nejenom stastna, ale taky spokojena sama se sebou... Coz je samozrejme moc dulezity pro to, aby se clovek citil dobre.

A kdyby se nekdo z Vas chtel zeptat, jestli bych byla schopna zit tady navzdy, vezte, ze ano a byla bych tu stastna...