Rodrigo

Ta fotka je mimochodem strasna, ale jedina, co mam...

Už jsme spolu přes týden a vypadá to fakt dobře, tak povyprávím trošku podrobností. Jak už jsem říkala, Fabio mě v sobotu pozval na jednu party. Byla to taková ta party, kterou známe z Beverly Hills apod., kde je v jednom baráku třicet, čtyřicet lidí a všichni se chovají jako doma. Asi tak po dvou minutách po příchodu, zrovna jsem si nalila skleničku, se otočím a za mnou stojí Rodrigo. Začínáme si povídat. Zpočátku to vypadá jako jedna z těch mnoha zdvořilostních konverzací, ale během večera začínáme zjišťovat, že tak zcela běžná není. Celý večer se od sebe nehneme, povídáme si. Nikdo z nás nemá chuť bavit se s někým jiným, je to, jako bychom tam byli sami. V noci mě odvezl domů, což jsem velmi ocenila, protože jsem neměla vůbec žádné tušení, v jaké části Belo Horizonte se právě nacházím a jak se dostat domů. Jet autobusem bych si tak jako tak netroufla a na taxi jsem neměla peníze. Ale tak nějak jsem nehodlala řešit tento problém dřív, než se opravdu problémem stane.

Zcela logickým a přirozeným vyústěním sobotního večera bylo nedělní pokračování. Oběma nám bylo zcela jasné, že se prostě druhý den setkáme. Nikdo z nás ani chvilku nepřemýšlel jinak. A tak jsme se sešli v neděli v deset ráno, že si půjdeme zaběhat nebo, jak je tady velmi obvyklé, zachodit… :-) Vzal mě do úžasného parku na úplném okraji Belo Horizonte, v horách, s úžasným výhledem na město. Park, který by se velikostí a charakterem dal srovnat pouze s parkem průhonickým. Procházeli jsme se asi tři hodiny, slunce pálilo, bylo asi třicet stupňů, prostě nádhera. Tímto ale náš den neskončil. Společná večeře, protančená noc, probuzení bok po boku…

Od té doby se vídáme každý den. Je neuvěřitelně sladkej. Zvláště, když na mě, v rámci své skromné slovní zásoby, mluví česky… Nejčastěji mi říká: „Jseš moc hezká.“, „Chci pusu.“ a „Chceš pivo?“ Čeština ho strašně fascinuje a každý den se naučí něco nového. Další strašně roztomilá věc je to, jak se o mě bojí. Např. když odněkud večer odcházíme a on parkuje někde dál od východu, tak mě nenechá jít k autu s ním. Musím počkat vevnitř, dokud on nepřijede do těsné blízkosti. Teprve pak můžu nastoupit…