cesta do prace

Jak uz jsem se zminovala, do prace chodim pesky - tedy pokud na ulici zrovna neni treti stupen povodnove aktivity... :-) A jak takova cesta vypada? 90% casu stravim pouze v jedne ulici. Ode dveri meho bytu ke dverim me kancelare mi to trva presne ctyricet minut. Coz uz je pekna prochazka... Behem teto prochazky jsem nucena 27 krat prejit silnici. Protoze stale jeste nejsem 100% Brazilka, tzn. ze poctive cekam na zelenou na kazdym semaforu, tak stravim tak tretinu casu pozorovanim cerveneho panacka... Kazdy den si zhruba v polovine cesty koupim snidani, takze mi zbytek utika prijemneji. Az na dnesek. Pri dvacatem prechodu silnice se ke me pridal jeden chudak a zadal me o penize. A ja zvolila tu nejhorsi strategii. Ve snaze vyhnout se odpovednosti za osud tohoto cloveka jsem rekla jen: "Não entendi." - "Nerozumim." Naivne jsem si myslela, ze mi to pomuze. Omyl... Zacal na me hystericky kricet, at koukam vypadnout zpatky do Anglie nebo do Spojenych statu a spoustu dalsich nechutnosti, kterym jsem nastesti nerozumela... V tu chvili mi tuhla krev v zilach... Nejde jenom o tohoto cloveka. Jde o nas vsechny. My vsichni si obcas udelame nazor pouze na zaklade jednoho drobneho detailu, aniz bychom znali souvislosti. On z jedne me vety vyvodil, ze jsem bohata a lakoma Americanka, ktera si sem prijela pouze vyhodit z kopytka, aniz by projevila sebemensi zajem o zdejsi socialni problemy. Nemusim asi zduraznovat, jak me to ranilo. Pro to, abych mohla pracovat zadarmo na druhe strane zemekoule, daleko od vseho, co je mi blizke, jsem obetovala veskere sve uspory. Az se vratim, najdu na svem uctu prinejlepsim nulu, v horsim pripade dluhy. A on me bude soudit na zaklade jedne jedine vety... V urcitem smyslu jsem si to zaslouzila. Mam slovni zasobu na to, abych tomu cloveku vysvetlila, co si o jeho situaci myslim, ze bych mu rada pomohla, ale ze zrovna pomaham jinym lidem a ze nemam prostredky na to, pomoci vsem, kteri pomoc potrebuji... Ale neudelala jsem to... Snad z pohodlnosti, snad z hlouposti... A stejne tak se obcas chovame vsichni... Nevysvetlime svoje stanoviska, omezime se pouze na lacinou frazi. A prave tim zvysujeme pravdepodobnost, ze si o nas ostatni udelaji spatny usudek... Pro me z toho plyne jedno velke ponauceni a doufam, ze na tuto situaci dlouho nezapomenu...