Velky bratr te sleduje...

Dnesek byl emocionalne narocny. Nejdrive jsem byla v depce z toho stehovani, to se vyresilo a ja se v nedeli stehuju. Nejlepsi je, ze je to uplne v centru a navic jeste bliz k Rodrigovi - deset minut autem bylo preci jen prilis daleko... :-) Tak jsem byla moc a moc stastna. Pak jsem sla do banky vymenit eura, abych mela na zaplaceni toho najmu a zjistila, ze tady neni nic tak jednoduchy, jak se na prvni pohled zda. Prijdu do prvni banky, kterou potkam a sdeluji svuj pozadavek. Odpoved je jednoducha. Eura meni pouze Banco do Brasil. Jdu do nejblizsi pobocky Banco do Brasil, prochazim detektorem kovu, abych se opet zeptala, kdepak si muzu vymenit eura. Odpoved je jednoducha. Pouze jedna pobocka Banco do Brasil meni eura. Ulice Rio de Janeiro - cca 10 minut autobusem. Nastupuji do autobusu, vystupuji na namesti Praça Sete - nejnebezpecnejsi misto v centru Belo Horizonte, co se tyce moznosti okradeni. V tasce mam veskere penize, ktere v danou chvili vlastnim - pres 3000 Kc. Hledam prislusnou ulici, nachazim a vydavam se na dlouhou pout, dokud se nedostanu na konec, aniz bych spatrila jedinou pobocku Banco do Brasil. Vracim se s tim, ze to zkusim na druhou stranu z namesti. Yes! Po dvaceti minutach stravenych v jedne ulici nachazim to, co hledam. Posilaji me do prvniho patra. Spousta lidi, jako obvykle. Z nudy si ctu instrukce pro vymenu penez a na co nenarazim... Ze pry se potrebujete identifikovat... Radsi se ptam kompetentnich lidi, co potrebuju na vymenu penez - krome tech penez. Odpoved je jednoducha. Pas. Ptam se, zda nestaci jeho kopie. Odpoved je jednoducha. Ne. Stezuju si, ze v celem Belo Horizonte je jen jedno misto, kde se daji vymenit eura, zrovna na tom nejnebezpecnejsim miste a ze mam strach nosit s sebou na takova mista pas, ale nic nepomaha... Velky bratr te porad sleduje. Tady clovek prokazuje svou totoznost temer neustale. Z tohohle je mi fakt spatne. Nastvana, ze jsem za hodinu nedokazala udelat tak primitivni vec, jako vymenit penize, jsem se vydala k autobusu, ale zabloudila jsem. V Belo Horizonte jezdi asi pul miliardy autobusu a je tady asi dvacet milionu autobusovych zastavek. A na kazde zastavce je asi stopadesat tisic lidi. Nakonec jsem vzteky bez sebe dorazila na nejakou zastavku, ze ktere prave odjizdel autobus, ktery jsem potrebovala. Intervaly mezi jednotlivymi busy by se dali pocitat ve stoletich... Dorazila jsem zpatky do kanclu aniz by me okradli, za coz jsem extremne vdecna. Diky bohu za vsudypritomny cerny trh, ktery je mimo dosah Velkeho bratra. Tam se mi snad zitra podari vymenit penize za normalnich evropskych podminek... :-)