stale mam desnou radost

Streda byla opet ve znameni radosti... Zacinam verit, ze uz to nikdy neskonci... :-) Zjistila jsem totiz, ze jsem uz opravdovou soucasti Rodrigovy rodiny. Jde hlavne o Rodrigovu babicku. Jak uz jsem psala, kazdou noc se ucime. Ale tento tyden zacal skolni rok a Rodrigo tedy zacal ucit a dvakrat tydne (jako treba dnes) ma praci vecer. Mysleli jsme si tedy, ze ja se budu ucit sama doma. Dnes rano, kdyz jsem odchazela od Rodriga jsme babicku upozornili, ze si odpoledne po praci prijdu pro notebook, protoze ho potrebuju na psani, ale nechci s nim chodit do prace, protoze je to nebezpecny. A babicka se hned ptala, proc jako nezustanu a neucim se tady. Tak jsme rikali, ze Rodrigo se vrati az pozde vecer. A ona na to, ze tady muzu byt sama, ze ji to nijak neobtezuje... A to prosim rekla pote, co jsem tady dva tydny byla od sesti do pulnoci, vikendy nepretrzite a posledni dve noci jsem tu dokonce spala... Znamena to tedy, ze je rada, ze tu jsem. Rekla taky, ze mam na Rodriga dobry vliv, ze je ted stastnejsi, veselejsi a vic studuje... A dnes odpoledne, kdyz jsem prisla sem, "domu", byla tady rodinna seslost (babicka ma sest deti a asi 20 vnoucat) a Rodrigova sestrenice mi hned ve dverich rekla, ze se nemusim bat, ze jsem rodina. Tak jsem hned dostala misto u stolu, neco na zub a sklenicku vina... No proste super... Jako by to ani za par tydnu nemelo skoncit... :-( Nossa senhora, co ja budu delat... ;-)