posledni tyden v BH

Tak posledni tyden v Belo Horizonte... Ve znameni louceni, samozrejme. Zjistila jsem, ze moje role uz neni jen Rodrigova pritelkyne, ale proste a jenom Kate (jen tak pro zajimavost, vyslovuje se to Kejč... :-) Ze odbocuju, nemuzu se nezminit o dalsich perlickach v oblasti vyslovnosti - Outlook = oučiluki, Hotmail = hočimeju...). Rodrigovi pribuzni a kamaradky sami iniciuji rozlucky se mnou, volaji mi k nemu domu, ze nemuzu odjet bez rozlouceni. Dve Rodrigovy kamaradky chtely, abych prisla na jejich obhajoby, tak jsem byla v patek i v pondeli a musim rict, ze to je fakt husty, obhajit diplomku na UFMG (Universidade Federal de Minas Gerais). Skoda, ze neuvidim Rodriga, jak obhajuje svoje Zosobneni zla v anglicke literature 19. stoleti... On obhajuje v cervnu... Stejne jako ja... A pak, pak se nase zivoty pravdepodobne zase spoji. Jen zatim nevime kde... Tady, tam, nebo uplne nekde jinde... To vi jen Pan Buh... Vidite, uz mi to zdejsi panbickareni vlezlo na mozek... Myslim, ze Deus je nejcastejsi slovo, ktery tady pouzivam... :-)

Jinak musim rict, a nechci to zakriknout, ze mam po problemech... Rodrigo je zase jako predtim, takze mam desnou radost. Jako by zadny odjezd neexistoval. Ja jsem mela o vikendu opet ten sen, uz potreti... Tak se prosim nikdo nestrachujte, tehotna nejsem a nikdo mi neublizuje, spise naopak... Citim se milovana ze vsech stran. Od Rodriga, od jeho rodiny, od jeho pratel...

obranny mechanismus

Je to opravdu zajimavy, jak to na tom svete funguje. Clovek si ze strachu pred tim, ze bude trpet, podvedomne vytvari obranne mechanismy, ktere mu potencialni utrpeni zmirni. Ja osobne se rada stavam soucasti jinych svetu, ale vzdycky docasne, a rozlouceni je pro me vzdycky mooooc slozita zalezitost.

Pamatuju si na Nemecko. Na konci prvniho mesice meho pulrocniho pobytu jsem na ceste ze skoly rekla: "Ach jo... Uz jenom pet mesicu..." Coz by se dalo interpretovat jako vrchol pesimismu... Nicmene mesic pred odjezdem jsem trpela pri predstave bliziciho se konce. Vse bylo skoro perfektni, jak bych se toho mohla JEN TAK vzdat... A pak to prislo... Boje s Manuelou, a to takove, ze mi znechucovaly muj pobyt tam a uz jsem se tesila, az odjedu domu a uz se s ni nebudu muset videt...

A ted, Brazilie. Ziskala jsem tu pratele, rodinu, lasku. Copak to muzu JEN TAK opustit? Vse je perfektni, ne skoro, ale uplne. A zase, zhruba mesic pred odjezdem, to prislo. Tentokrate ale v jine forme. Neni tady nikdo, kdo by si zaslouzil byt tim obetnim berankem, kterym se stala Manuela pred rokem a pul. A tak to odneslo jidlo... Ze dne na den jsem zacala nesnaset brazilskou kuchyni. At se podivam na cokoli, je mi z toho spatne. Jim jenom proto, abych neumrela... A vite co? Diky tomu to tady ted snasim daleko mene a rikam si: "Uz abych byla doma, abych se konecne poradne a s chuti najedla."

No, a Rodrigo, to je kapitola sama pro sebe. A jak na to, ze se budeme muset odloucit, reaguje moje podvedomi? Zajimava psychoanaliticka vlozka... Dvakrat jsem snila o tomtez... Byla jsem zpatky doma, uz nekolik dni a najednou, z cista jasna jsem si vzpomnela, ze jsem celou dobu nezavolala ani nenapsala Rodrigovi. Ba co vic, ja jsem si na nej za celou tu dobu vubec nevzpomnela... Okamzite me prepadnou vycitky svedomi, chci to honem napravit, zavolat, napsat, ale nejde to... Jednou jsou tady ctyri hodiny rano, takze ho nechci budit, podruhy nemam kredit a nejsem doma u pocitace... Proste ne a ne se k tomu dostat. Probudim se s tim, ze trpim tim, ze jsem na nej zapomnela. A jake je odborne vysvetleni tohoto snu? Tak za prve fakt, ze jsem si nekolik dni nevzpomnela je take obranny mechanismus. Ucim se zvyknout si na zivot bez neho. Dalsim dulezitym prvkem toho snu je muj pocit viny. Ani na okamzik v tom snu nepripustim, ze on se necim provinil, kdyz mi nezavolal ani nenapsal. Nebyla jsem preci sama, kdo zapomnel. Veskera odpovednost a vina je na me. Proc? Jednoduche... Protoze jsem to ja, kdo ho opousti... Jsem to ja, kdo zpusobi nase odlouceni... A podvedome za to citim vinu... A treti fakt - to, ze se nikdy nedostanu k tomu, abych mu zavolala, je zpusobeno tim, ze jsem na nej v podstate nastvana. Nedava mi totiz dostatecnou oporu, nechlacholi me a nerika: "Neboj, vsechno dobre dopadne." A kdyz ja od nej nevidim dostatecnou podporu, tak je snadne sklouznout k tomu: "Tak, a ted ti to oplatim. Nezavolam ti. Muzu totiz zit bez tebe stejne snadno jako s tebou." Tak to by prosim byla psychoanalyza meho opakujiciho se snu... Docela zajimavy, ne?

Jelikoz Rodrigo ke me citi totez, co citim ja k nemu, taky pro neho to neni jednoduchy, smirit se s mym odjezdem. Take on podvedome vyviji obranne mechanismy, ktere bohuzel nejsou tak nevinne jako moje sneni, ci odpor k jidlu... On je doma tady, on nema kam se tesit zpatky... On zustane tady a na cokoli se podiva, kamkoli pujde, vsude uvidi svedectvi naseho vztahu. Zazili jsme toho spolu tolik, ze opravdu neni nic, co by nemelo zadny link, zadnou souvislost s nami dvema... Prave diky tomu, on bude trpet mnohem vic nez ja... (Vim, o cem mluvim. Zazila jsem si to treba tehdy, kdyz mi Gabor odjel zpatky do Budapesti.) No, a tak se brani... Bohuzel jeho obranou trpim ja vic nez je bezpodminecne nutne... Ale co se da delat, zivot neni pohadka, vsichni to vime, a mohlo by byt i hur...

tri tydny

Presne za tri tydny se poprve probudim doma. No, uteklo to jako voda. Malem se mi podarilo zmeskat letadlo... Porad jsem zila v domeni, ze z Ria mi to leti 31. brezna rano, ale ne, ono to leti uz 30. brezna vecer. Rodrigo uz si koupil letenku na sobotu rano zpatky do Belo Horizonte - nastesti sla bez problemu prebookovat on-line. Na jednu stranu jsem rada, ze poletim v noci - vetsinu casu totiz pravdepodobne prospim, jelikoz budeme cely den chodit po Riu, coz unavi... A taky usetrime za jednu noc - 1300 Kc, za coz si budeme moci dovolit uzit si Rio vic. No, nicmene, co je hlavnim motivem tohoto prispevku? Planujete-li nejakou akcicku, pivecko, veceri, prochazku, proste cokoli od ted za tri tydny a dale, nezapomente me pridat na seznam... :-) V dubnu si sice nebudu dovolit moc parit, protoze ve volnem case budu dodelavat diplomku, nicmene nejaky vecer obetovat muzu. Tesim se na vsechny... Beijo

Prekrasna poezie

One Art

The art of losing isn't hard to master;
so many things seem filled with the intent
to be lost that their loss is no disaster.

Lose something every day. Accept the fluster
of lost door keys, the hour badly spent.
The art of losing isn't hard to master.

Then practice losing farther, losing faster:
places, and names, and where it was you meant
to travel. None of these will bring disaster.

I lost my mother's watch. And look! my last, or
next-to-last, of three loved houses went.
The art of losing isn't hard to master.

I lost two cities, lovely ones. And, vaster,
some realms I owned, two rivers, a continent.
I miss them, but it wasn't a disaster.

---Even losing you (the joking voice, a gesture
I love) I shan't have lied. It's evident
the art of losing's not too hard to master
though it may look like (Write it!) like disaster.

-- Elizabeth Bishop



I carry your heart with me

I carry your heart with me
(I carry it in my heart)
I am never without it
(anywhere I go you go, my dear;
and whatever is done by only me
is your doing, my darling)
I fear no fate
(for you are my fate, my sweet)
I want no world
(for beautiful you are my world, my true)
and it's you are whatever a moon has always meant
and whatever a sun will always sing is you
here is the deepest secret nobody knows
(here is the root of the root
and the bud of the bud
and the sky of the sky
of a tree called life;
which grows higher than soul can hope or mind can hide)
and this is the wonder that's keeping the stars apart
I carry your heart
(I carry it in my heart)

-- E. E. Cummings

Jedna krasna brazilska pisen pro vsechny zamilovane :-)

Napsala jsem i text, takze se muzete i neco dozvedet o brazilske portugalstine - jaka je tu vyslovnost..., ti co umi spanelsky si muzou vyzkouset, jestli by z fleku rozumeli portugalstine... A pak jsem to jeste prelozila do cestiny, protoze v tomto pripade text je, oc tu bezi... Preji krasny umelecky zazitek... :-)

http://www.youtube.com/watch?v=-oWIgLKup-E

Eu sei e você sabe, já que a vida quis assim
Que nada nesse mundo levará você de mim
Eu sei e você sabe que a distancia não existe
Que todo grande amor só e bem grande se for triste
Por isso, meu amor, não tenha medo de sofrer
Pois todos os caminhos me encaminham prá você
Assim como o oceano só e belo com o luar
Assim como a canção só tem razão se se cantar
Assim como uma nuvem só acontece se chover
Assim como o poeta só é grande se sofrer
Assim como viver sem ter amor não é viver
Não há você sem mim e eu não existo sem você

Ja vim i ty vis, ze to zivot to tak chtel
Ze nic na tomto svete me neodvede od tebe
Ja vim i ty vis, ze vzdalenost neexistuje
Ze kazda velka laska je opravdu velka, jen kdyz je smutna
Proto, ma lasko, nemej strach trpet
Protoze vsechny cesty na svete me dovedou k tobe
Stejne jako ocean, ktery je krasny pouze za svitu mesice
Stejne jako pisen, ktera ma smysl pouze zpiva-li se
Stejne jako mrak, ktery vznikne pouze kdyz prsi
Stejne jako basnik, ktery je velky pouze pokud trpi
Stejne jako zit bez lasky znamena nezit
Tak neni tebe beze me a ja neexistuji bez tebe