Jak se pari za oceanem... :-)

Mam za s sebou spolecensky narocny vikend, po kterem jsem spolecensky dosti unavena... Stalo se toho mozna az prilis, ale alespon o neco se podelim...

Volne bych navazala na predchozi clanek a uvedla dalsi priklad zdejsi pratelskosti, otevrenosti a pohostinnosti. Sedime v baru, jdu k vedlejsimu stolu pozadat o zapalovac a behem deseti minut konverzace, musim zduraznit, ze v portugalstine, mam telefonni cislo jedne mile slecny a jsme domluveni, ze pristi sobotu jdeme na pivo... Tusili jste nekdy, jak snadne je najit si pratele?

A ted uplne z jineho soudku. V sobotu jsem spachala zlocin... Zlocin na nasi ceske pivni tradici. Ochutnala jsem, a musim se kajicne priznat, ze si i oblibila, nasledujici napoj... Zakladem je pivo, do ktereho nasypete spoustu ledu, vymackate citron a navlhceny okraj sklenicky posypete soli... A pres tu sul to pijete. Nema to uz vubec nic spolecneho s pivem, ale svete div se, je to dobry...

Coz mi pripomina dalsi specialitku, kterou jsem tu okusila... Jeden expert si objednal vodku a vanilkovou zmrzlinu. V tom by nebylo nic divneho, kdyby se nerozhodl tu zmrzlinu rozpustit v te vodce. Nikdy bych nerekla, ze to muze byt pozivatelny...

Dneska jsem se probudila v raji... Ten raj se nachazi nejakou pulhodinku od Belo Horizonte, uprostred hor a nedotcene prirody. Muj nejnovejsi pritel Evandro tam ma vilu. Dum mych snu, rekla bych... Architektura je naprosto nepopsatelna, a navic, at se podivate z jakehokoli okna, vidite jen a jen hory, protoze ten dum stoji primo na srazu. Evandro je navic naprosto fascinujici clovek... Dobre vypada, je inteligentni, hodny, uspesny, bohaty...