dalsi stehovani

Ano, uz je to tady zase. Dvakrat mi to nestacilo, tak se stehuju potreti. Ctvrty domov za poslednich sest mesicu. Tentokrat je to ale pouze formalita. Ja uz jsem u Rodriga v podstate nastehovana tak mesic... Az na to, ze moje kufry bydli jinde... Domu jsem se chodila prakticky jenom prevliknout a vyprat. A tak jednou, dvakrat tydne vyspat. Nicmene dnes se rozhodlo, ze se k Rodrigovi prestehujou i kufry. Nebudu muset prispivat nic, coz mi pomuze posledni tri dny, ktery s Rodrigem stravime v Riu. Konecne... Za posledni mesic jsem "doma" spala tak sestkrat, sedmkrat... Koupala jsem se tam tak petkrat... A prala tak jednou... A za to bych mela platit 2 a pul tisice... Zkusim to usmlouvat na min... A kdyz to nevyjde, tak se taky nic nedeje... Myslim, ze jsem tu bydlela docela levne. Sest mesicu za 9 tisic... To je dost slusny. Na to, ze krome prvniho mesice jsem bydlela vzdy se sluzebnou, coz znamenalo zadny uklid... Na to, ze je to v hlavnim meste (ne hl.meste Brazilie, ale hl.meste statu Minas Gerais). Na to, ze to bylo vzdycky ve velmi luxusnich ctvrtich... Proste super. Jsem spokojena. Jo a jeste jedna novinka! Vypada to, ze se domu vratim zadana... Rodrigo me totiz nehodla opustit a ja jeho taky ne, nejsem blazen...

mam fakt vztek

Brazilie je fakt super a ja ji miluju. Ale jedna vec me tady fakt stve. A uz hodne dlouho. A tou veci je katolicka cirkev... Neprinasi nic dobryho... Sex pred svatbou je tady porad jeste tabu. Vsichni o nem vedi, ale nikdo o nem nemluvi... A fakt, ze se o nem nemluvi vede k tomu, ze mladi v podstate nic nevedi o prevenci apod. Takze chude holky na periferii, se kteryma pracujeme, bezne ve svych trinacti letech soulozi... Kolik z nich se chrani, hmm? Je tak caste, ze se holky vdavaji tehotne v sedmnacti a predstiraji pro rodice, ze otehotnely o svatebni noci... A co je posledni kapka? Potrat je tu nezakonny... A kdo s tim prisel? Cirkev samozrejme... Je to cirkev, ktera vychovava deti, kdyz otec odmitne prevzit odpovednost? Je to cirkev, ktera plati ucty? Ne... A stat se pridava... Neexistuje materska po prvni tri roky... Proc by? Je tak jednoduchy rict: Budes mit dite. A to jak ho uzivis je na tobe. Nepocitej s zadnou podporou. A kdyz se holka rozhodne prece jen nelegalni potrat podstoupit, krome emocialni ujmy a rizika vezeni jeste podstupuje neuveritelnou bolest, protoze potrat se dela zasadne bez anestezie... Nedokazu si tu bolest ani predstavit... Toto je ta nejhorsi stranka Brazilie...

Fazenda - nas domov pro minulych par dni.

Statek, na kterem jsem stravila karneval s malou casti Rodrigovi rodiny - 17 lidi... A vsichni se vesli, vsichni meli postel.

Cely karneval je v podstate o jidle a piti... Tolik grilovanyho masa jsem nikdy nesnedla a tolik piva uz jsem dlouho nevypila.

Motyl tak velkej, ze jsem premyslela, jestli se jeste da nazyvat motylem...

Odpoledni prochazka.

Pohled ze zahrady pri zapadu slunce.

Kravy, kone, takova je Brazilie, kterou jsem poznala tento vikend.

Pohled do nitra brazilskeho venkova.

Kavova a bananova plantaz. Ty maly kere jsou kavovniky, ty velky stromy v pozadi jsou bananovniky.

Takto vypada kafe v embryalnim stavu.

Na koncerte nasi kamaradky. Jednou jsem poznamenala, ze takovy to nedbaly strniste je strasne sexy a on si to vzal tak k srdci, ze si nechava narust plnovous... Cela rodina ho prosi, aby to shodil. Jsem asi jedina, ktery se to libi...

V sobotu zacina karneval, tak to v praci podle toho taky vypadalo...

stale mam desnou radost

Streda byla opet ve znameni radosti... Zacinam verit, ze uz to nikdy neskonci... :-) Zjistila jsem totiz, ze jsem uz opravdovou soucasti Rodrigovy rodiny. Jde hlavne o Rodrigovu babicku. Jak uz jsem psala, kazdou noc se ucime. Ale tento tyden zacal skolni rok a Rodrigo tedy zacal ucit a dvakrat tydne (jako treba dnes) ma praci vecer. Mysleli jsme si tedy, ze ja se budu ucit sama doma. Dnes rano, kdyz jsem odchazela od Rodriga jsme babicku upozornili, ze si odpoledne po praci prijdu pro notebook, protoze ho potrebuju na psani, ale nechci s nim chodit do prace, protoze je to nebezpecny. A babicka se hned ptala, proc jako nezustanu a neucim se tady. Tak jsme rikali, ze Rodrigo se vrati az pozde vecer. A ona na to, ze tady muzu byt sama, ze ji to nijak neobtezuje... A to prosim rekla pote, co jsem tady dva tydny byla od sesti do pulnoci, vikendy nepretrzite a posledni dve noci jsem tu dokonce spala... Znamena to tedy, ze je rada, ze tu jsem. Rekla taky, ze mam na Rodriga dobry vliv, ze je ted stastnejsi, veselejsi a vic studuje... A dnes odpoledne, kdyz jsem prisla sem, "domu", byla tady rodinna seslost (babicka ma sest deti a asi 20 vnoucat) a Rodrigova sestrenice mi hned ve dverich rekla, ze se nemusim bat, ze jsem rodina. Tak jsem hned dostala misto u stolu, neco na zub a sklenicku vina... No proste super... Jako by to ani za par tydnu nemelo skoncit... :-( Nossa senhora, co ja budu delat... ;-)

mam desnou radost

Tenhle tyden je zatim fakt bezva.

V pondeli jsme meli schuzku s panem z firmy, ktera pronajima reklamni plochu na autobusech v Belo Horizonte. A dosahli jsme uzasnyho vysledku. Zakladni cena, se kterou on zacina vyjednavani je 1950 realu za autobus a mesic. A my jsme dosahli ceny 750 realu za autobus a mesic. Protoze on kdyz videl navrh ty kampane, tak ho nadchl, ze nam okamzite dal uzasnou slevu... Takze toto jsem pak komunikovala Johnsonum a verim, ze se ozvou s tim, ze to berou. Takze to vypada, ze ja sice odjedu, ale moje kampan bude jeste 3 mesice popojizdet po meste na 10 autobusech... A kazdej, kdo me zna, si na me vzdycky vzpomene...

No, a dneska, v utery jsem taky byla desne stastna. Vcera o pulnoci jsem psala mail panu Geertu Hofstedemu, mistru v oblasti interkulturni komunikace. Zadala jsem ho o radu, kde bych mohla najit vysledky jeho vyzkumu, ktery poradal na prelomu 60. a 70. let, tykajici se Brazilie. A dnes rano, kdyz jsem prisla do prace, tak jsem v mailu nasla jeho odpoved spolu s tricetistrankovym wordovskym dokumentem obsahujicim vsechny informace, ktery potrebuju pro jednu kapitolu svy diplomky... Takze dnes v noci muzu zvesela pokracovat dal. Uz mam mimochodem 12 stranek, na coz jsem fakt pysna... :-)

Vai nao, muj milacku

Vai nao znamena "nechod", "nejezdi". A jestli nekoho napadlo, ze mi to rekl Rodrigo, myli se. Byla to Rosi, moje sefova, ktera toto rekla. A opakuje to temer kazdy den... :-) Je to tak krasnej pocit, poslouchat takovy veci... Ale rozhodne to odjezd moc neulehcuje, co? Uz ted se mi styska... :-(

Jinak uz druhy tyden skoro kazdy vecer, od sedmi do pulnoci, piseme s Rodrigem svoje zaverecne prace. Fakt se nam dari, zvladame dodrzovat terminy, jsme na sebe proste pysny. Znamena to ale, ze skoro nechodime ven, coz je na druhou stranu dobry, protoze mi to pomaha setrit penizky. Takze jsem rada ze vsech stran.

Co se tyce prace, vypada to dobre. Dneska MI volala pani z Johnson and Johnson a chtela vedet presnou castku, kolik ta mnou navrhovana socialni reklamni kampan stoji. Vypada to tedy, ze ji chteji financovat... V pondeli mame schuzku s panem z BH Trans, coz je obdoba naseho Dopravniho podniku, protoze chci tu reklamu umistit na zadni stranu autobusu... Bylo by to super, videt vysledek moji prace vsude po meste... :-) Ale i kdyby to vyslo, pravdepodobne uz tady nebudu, az to bude zrealizovany.

Co se tyka projektu anglictiny pro chudy zdarma, sehnala jsem nejaky dobrovolniky a projekt poslala Helene Houdovy do jeji nadace a dostalo se mi zpravy, ze se tim zabyva primo ona... Myslim si, ze moc brazilskych projektu koordinovanych cechem nedostava. takze by ji to mohlo zaujmout. A navic, nechceme moc penez, jenom na ucebnice, ostatni pomucky a na autobus pro ty dobrovolniky. Min nez 50 000 kc na rok. A za to by byly kurzy kazdy den...

Jinak se mam porad skvele, pripadam si jako v pohadce. Od ty doby, co jsem se vratila z plaze bydlim v byte sama. Moje hostitelka se stale jeste z Vanoc nevratila. Takze si uzivam svobody vlastniho bytu. A je to super. Doufam, ze se jen tak nevrati... :-)