V prosinci se Brazilii radeji vyhnete

Prosinec je nejhorsi mesic v roce. Hrozi, ze zcela jednoduse prijdete o nervy. 80% casu prsi, ale nemluvim o prehankach nebo mzeni. Ulice by se daly sjizdet na kanoich... Nevim proc, ale s kazdou hodinou prseni se provoz na ulicich stava hustsi a stale mene snesitelnejsi. Takze, pokud to mam shrnout, jsou dve veci, o kterych nemusite v prosinci pochybovat. Za prve promoknete na kost, za druhe stravite nekolik hodin v zacpe... A to ani nemluvim o nakupni horecce, ktera je vsude na svete stejna, takze ani do obchodu se radeji neodvazuju...

par novinek

Tak jsem se opet stehovala. Mam rada zmenu a baleni me neuveritelne bavi, takze si nestezuju. Rozhodne ted bydlim lip nez kdykoli predtim. Lze vypozorovat urcity trend v tom mem stehovani. Stehuju se stale vys nad zem (prizemi - druhe patro - jedenacte patro), stale blize k centru (dochazim ted do prace a z prace pesky), stale blize Rodrigovi (nejdrive to bylo 15 minut autem, pak deset, ted pet) a mam stale mene spolubydlicich (3 - 2 - 1). Mam roztomily pokojik s velkou posteli, moje hostitelka je mila stara panna, je sice psychicky nemocna, ale jinak neskodna. Alespon doufam... :-)

Konecne po skoro trech tydnech zarizovani jsem dostala svoje penizky. Stalo me to hodne nervu, jeste vice casu a uplne nejvic penez... No, a tak jsem si na celych deset minut pripadala bohata. Mela jsem v ruce vsechno, co vlastnim. Pak jsem si udelala rozpocet a zjistila jsem, ze jestli chci bydlet a kazdy mesic alespon trosku cestovat, mam na utratu 100 Kc denne... Coz neni mnoho - jidlo, piti, doprava, zabava...

Žijeme v liberální společnosti, my Češi. A važme si toho. Mám pocit, že největší kulturní rozdíl je patrný v oblasti sexuality. Rodrigo zažil něco jako šok, když jsem ho poprvé na veřejnosti pohladila po zadku. A co teprve, když se moje ruka v této oblasti jak se říká uhnízdila… Měl pocit, že tím ohrožuju morální výchovu mládeže a pohoršuju všechny kolemjdoucí. A dokážete si představit to zděšení, které nastalo, když jsem mu řekla, že moji rodiče se dozvídají o tom, že mám přítele v okamžiku, kdy ho potkají ráno u snídaně? Tady totiž neexistuje, aby Váš partner, byť dlouholetá známost, spal společně v jednom pokoji s Vámi. Jednou jsem přespávala u Rodriga, což pro něho znamenalo ustlat si na zemi v obýváku. A když jsme spolu přes den u něho v pokoji, neodváží se zavřít dveře, aby si někdo nemyslel, že se tam odehrává něco nemravného… Jestli si teď myslíte, že Brazílie je plná neposkvrněných pan a vzorně čekajících mladíků, jste na omylu. Vysvětlení se jmenuje motel. Já přesně neznám rozdíl mezi motelem a hotelem v našich zeměpisných šířkách, ale tady je ten rozdíl naprosto zřejmý. Motel je to, čemu my říkáme hodinový hotel. Je jich tady požehnaně a nejvtipnější je, že jsou všechny koncentrovány v jediné ulici. To když je v některém plno, abyste svou touhu nemuseli příliš dlouho potlačovat… Stačí popojet pár metrů a však on se volný pokoj najde… Když moji přátelé tady nechápou, jak si můžu dovolit spát s přítelem v jednom pokoji za přítomnosti mých rodičů, vysvětluju jim, že čeští rodiče jsou šetrní a nemůžou dopustit, aby jejich ratolest utratila 1000 Kč během jedné noci. Což dává smysl, ne?

Jedna pracovni

Mam svuj projekt!!!! Sama jsem si ho vymyslela a sama ho i zrealizuju. Jeho naplni je poskytnout kurzy anglictiny zdarma chudym detem. Predstavuju si to nasledovne. Na fakulte, kde studuje Rodrigo, tzn. na fakulte anglictiny, ziskam dobrovolniky kteri obetuji 60 minut tydne a budou vyucovat anglictinu. Chtela bych, aby ty deti mely moznost kazdy den absolvovat jednu hodinovou lekci. Penize na ucebnice, dopravni vydaje apod. ted zadam od nadace Slunecnice (http://www.sunflowerchildren.org), ktera ma sidlo v USA a ktere sefuje nase Helena Houdova. Nadace podporuje projekty z celeho sveta zamerene na vzdelani znevyhodnenych deti. Jestli vsechno vyjde, v unoru se rozbehnou kurzy pro 30 mladych holek, zijicich na periferii na jihu Belo Horizonte. Vsechny ty holciny jsou do anglictiny cely zhavy. Kdyby se mi podarilo zrealizovat byt jen tento projekt, mela bych pocit, ze muj pobyt tady za neco stal...

Vtip

OSN provedlo celosvetovy pruzkum. Zastupcum kazde zeme rozeslali listek s nasledujici otazkou: "PROSIM, REKNETE UPRIMNE, JAKY JE VAS NAZOR NA NEDOSTATEK POTRAVIN VE ZBYTKU SVETA." Pruzkum byl jedno velke fiasko. Vite proc? Zadna z evropskych zemi nerozumela, co znamena "NEDOSTATEK". Africane nevedeli, co jsou "POTRAVINY". Kubanci zadali vysvetleni, co znamena slovo "NAZOR". Argentinci neznali vyznam slova "PROSIM". Severoamericane si ani neumeli predstavit, co znamena "ZBYTEK SVETA". Brazilci doted diskutuji o tom, co je to "UPRIMNE".

Dalsi zajimave postrehy

Parkovani na ulicich

Tak tedy, situace s parkovanim je tady naprosto kriticka. Sance, ze najdete volne misto na ulici je srovnatelna s sanci hlavni vyhry ve sportce. Ale kdyz uz se zadari, obvykle se nemusite o sveho plechoveho milacka obavat... Je v dobrych rukou... Za predpokladu, ze mate par drobnych, ovsem... Vysvetlim. Jeden z tech mnoha chudych cernych, zijicich tady na pokraji bidy, vzdy stoji v blizkosti zaparkovanych aut. Hlida a ocekava tedy, ze mu za jeho sluzby zaplatite. Ve skutecnosti ovsem platite za to, ze Vam to auto neznici nebo nenecha znicit... Tihle lidi maji pamet jako slon. Jakmile nedate alespon par drobaku, radsi se priste tomuto mistu vyhnete... Jinak se pristim parkovacim mistem stane Vas servis...


Navsteva restaurace

Neverili byste, jak slozita procedura se muze skryvat v proste navsteve restaurace. Tak tedy, ze vseho nejdriv musite absolvovat check-in, tzn. ze sdelite sve jmeno. Prislusny zamestnanec napise Vase jmeno na karticku, kterou nesmite ztratit. Pote, co si vyberete jidlo, ci piti, jdete k dalsimu zamestnanci, ktery Vasi konzumaci zaznamena do karticky. Nez odejdete, vyhledate pokladnu, kde sedi dalsi zamestnanec, ktery Vas zkasiruje za to, co jste snedli, ci vypili, popr. Vam nauctuje vstupne, je-li Vase spotreba nizsi nez minimalni (100 Kc obvykle). Orazitkuje Vam Vasi karticku a Vy v klidu muzete absolvovat check-out, pri kterem odevzdate orazitkovanou karticku. Neni nad jednoduchost, ze?

dalsi zatisi - vecerni vinko pred kostelem ve vysce nejakych 1700 m.n.m.

trocha romantiky

Nasleduje par obrazku, ktere by se daly nazvat zatisi... Davam je sem jen tak, protoze se mi libi... :-)

party

obed

snidane

odpoledni pivko

Krasa spociva v jednoduchosti...

Marne hledam komentar... Ale ono ho vlastne ani neni potreba...

Krasa ve sve nejcistsi podobe...

Nebyla zas az takova zima, ale Rodrigovi se tento muj winter look strasne libil...

Nevim, proc vypadam tak smutne, kdyz jsem ve skutecnosti moc stastna...

Marne hledam odpoved na otazku: "Co je na teto fotce nejhezci?" :-)

Misto jednoho z nasich kulturnich stretu. Rodrigo je verici, ja nikoli. A ja tady poznamenala neco jako: "Ooh, to je kostel? Ja myslela, ze je to neco uzitecnyho..." Presto, ze se Rodrigo snazil tvarit, jako ze se nic nedeje, bylo videt, ze uvnitr se ho to dotklo...

Krasa vsude kam az dohlednete...

Uchvacujici pohled na oblohu...

Kdyz se nebe nemuze rozhodnout, zda bude jasne, ci zatazene, zvoli kompromis. Do slova a do pismene zlata stredni cesta...

Neco ceskeho na dobre traveni - Czech dinner

Vepro knedlo zelo v mem provedeni... Czech dinner pro pratele... Vepro vynikajici, zelo velmi povedene, knedlo stalo za prd... To bylo vtipny, kdyz se me lidi ptali, jestli uz jsem nekdy knedliky delala, tak jsem odpovidala: "Ne, nikdo je nedela, vsichni je kupujou.

nocni Belo Horizonte

Silvestrovske zvyklosti

Prave jsem se dozvedela, jak se slavi Silvestr na plazi. A beha mi z toho mraz po zadech. Tak tedy, vsichni jsou celi v bilem, ve vlasech maji kvetinu, kterou pak hodi do oceanu, az ten pak vypada jako rozkvetla louka. Bohuzel si to umim predstavit a ta predstava me primo muci... Nemuzu se dockat. Bude to ten nejlepsi Silvestr v zivote.

podekovani

Nikdy jsem vyslovne nepodekovala svym rodicum a prarodicum, ze pro me celych pet let sporili, a ze mi nasledne umoznili pouzit ty penize na pulrocni dobrodruzstvi s nejistym koncem, ktere tak uplne neschvalovali. Timto bych to chtela napravit. Tak tedy, mami, tati, babi, dedo, dekuju za to, ze diky Vam muzu ted byt tady a kazdy den obohacovat zivot svuj i zivot ostatnich lidi. Jsem za to moc a moc vdecna.

rozreseni

Dlouho si kladu otazku, jak prozivat tento casove omezeny zivot a nemuzu najit odpoved. Az ted, jeden velmi, velmi blizky pritel mi sdelil neco, na co nesmim nikdy zapomenout: "Enjoy it, as I said before, because while this will have an end in reality (and replaced by maybe even better moments), it will never die in your memories, and one after the other, it makes your life a very happy one!" Mozna ze toto pomuze i Vam, nejste-li si jisti tim, co delate a co byste delat meli. Je to velka, velka pravda... A ja jsem rada, ze ji konecne znam...

Ja uz jsem si trosku zvykla, ale tohle opravdu stalo za fotku...

To make a better day

First of all, let' s not wake up on the wrong foot, let' s get it right this time. Do it with a right foot. Even if you are left-handed. Or should I say left-footed?

Second, brush your teeth. How come? You are going to smile to people. Yes, you have to smile to people so they will feel better around you.

Third, have a nice breakfast. Eat lots of bread, coffee, butter, milk, jam, grapes, even beans if you like. But don't eat those too much. Trust me, when I say this.

The rest of your day will depend on how well fed you are. Not only physically but emotionally as well. Last but not least, put on your favourite song or talk to the one you would love talking to, which is the same - music to your ears.

That should help you at least a little bit with the many hang-ups you will certainly have during the day. If it doesn't, try harder next time.

Tak to je favela. Bliz jsem se neodvazila...

Poznate rozdil mezi luxusni ctvrti a ctvrti chudinskou?

Co u nas nenajdete

Stravovani
Každý Brazilec jí každý den rýži a každý správný Brazilec jí každý den rýži a fazole. Jinak jídlo je tu převážně to samé, co známe od nás. Až na knedlíky samozřejmě. Co je ale odlišné je způsob konzumace. Na jednom talíři můžete vidět ovoce, zeleninu, rýži, fazole, lasagne, špagety, smažený banán, vejce, kuře, klobásu. A co je horší, jí se všechno najednou. Hezky pěkně promíchat, tak to chutná nejlépe… :-)Víte, co všechno se dá jíst s rýží? Všechno… Dny, kdy jsem neměla rýži se dají spočítat na prstech jedné ruky… Zajímavé je, že jí stále ještě nemám plné zuby… Cena mého oběda je taky zajímavá. Platím něco mezi 25 a 35 korunami za oběd… A nutno dodat, že mě to nejen zasytí, ale ono mi to i chutná!

Nádobí
Hliník se neodstěhoval do Humpolce, nýbrž do Brazílie… Nevaří se tu v ničem jiném než v hliníkovém nádobí. Je to zvláštní pocit, když myjete špinavý kastrol a on vám mění tvar pod rukama…

Bydlení
Většina těch luxusnějších baráků v luxusnějších čtvrtích vypadá jako hotel. Samozřejmostí každého domu je vlastní podzemní parkoviště pro nájemníky s 24 hodinovým dozorem, velmi časté jsou recepce, kde si můžete vyzvednout poštu, u Rodriga je součástí domu vlastní sportovní hřiště, ping-pong a kulečník, u Cremildy, u které bydlím teď je součástí domu bazén a posilovna, o společenských místnostech pro pořádání parties ani nemluvě.

Zavidite teplo? Nemusite...

Jen tak pro predstavu, prave jsem si uvarila horky caj, mam na sobe bundu a salu a ruce mam jako led. Je tu strasna klendra. O vikendu bylo nejakych 15 stupnu, dneska uz to snad bude lepsi, ale stejne. Kdyz jsem rano vylezla ze sprchy, normalne jsem drkotala zubama... :-) Nikdy me nenapadlo, jak srandovne vypada slovo drkotala...

Vanoce se blizi...

Uz je v prazskych shopping centrech taky vanocni vyzdoba? Tady uz od zacatku listopadu. A nejvtipnejsi na tom je, ze symbolem Vanoc je i tady Santa Claus ve svem zimnim oblecku a se svym sobim sprezenim, a to i pres to, ze je tady o Vanocich asi 30 stupnu a vetsina Brazilcu nikdy nevidela snih... :-) Asi jsem jedina, ktere to pripada zvlastni... Coz mi pripomina, ze jsem vcera zacala planovat sve Vanoce a Silvestra. A uz ted mi z toho beha mraz po zadech. Dopadne-li vsechno dobre, stravim oba svatky na jednom z nejkrasnejsich mist na zemi. Ano, Rio de Janeiro... Nemuzu se dockat...

Mam svou postel :-)

Tak jsem dnes poprve spala ve "sve" posteli. Jaka nadhera... :-) Vcera vecer jsem se prestehovala k jedne hodne stare pani, zakladatelce MUSA. Zustanu tam ale jenom do patku a pak se zase stehuju. Tentokrate snad naposledy. Me soucasne bydliste je bliz centru a bliz do prace, ale ma jednu nevyhodu. Hned za barakem je "favela", coz se da prelozit jako chudinska ctvrt. Kradeze a drogy na dennim poradku. Takze jsem od Rodriga dostala zakaz vychazeni... :-) V noci a sama, samozrejme. Ale ja se nebojim niceho, ani favely ne... :-)

My worldmap: 19 zemi, coz je 8%. Chtela bych, az budu tento svet opoustet, aby moje mapa byla vice cervena, nez bila... Kez by si slo alespon predstavit, kolik krasy se skryva v tech zbyvajicich 92%...
Pokud si taky chcete vytvorit svou mapu, kliknete na:
http://www.world66.com/myworld66/visitedCountries

Rodrigo o sobe:

"Sunday nights and low battery kill me. I can't do without music. I wish I could speak all the world's languages. I've had a huge crush on Liv Tyler for years. I can't understand people's passion for okra. Travelling blows my mind. I like windy days. I'm addicted to film and literaure. I'm farsighted. I wish I had surf board. I love eating. I never remember my dreams."

Zleva: Nancy, Rosi, Ercilene. Ma nova rodina, na kterou se muzu v cemkoli spolehnout. Ruze jsou darek ode mne pro Rosi za to, ze mi behem hodiny sehnala ubytovani. A za to, ze me prijala za svou dceru.

Tuhle fotku proste miluju... Taktez v tom parku, o kterem jsem se uz zminovala.

Skoda, ze fotka v tomto pripade nezachyti ten pocit, ktery vyvolava tento pohled ve skutecnosti...

Velky bratr te sleduje...

Dnesek byl emocionalne narocny. Nejdrive jsem byla v depce z toho stehovani, to se vyresilo a ja se v nedeli stehuju. Nejlepsi je, ze je to uplne v centru a navic jeste bliz k Rodrigovi - deset minut autem bylo preci jen prilis daleko... :-) Tak jsem byla moc a moc stastna. Pak jsem sla do banky vymenit eura, abych mela na zaplaceni toho najmu a zjistila, ze tady neni nic tak jednoduchy, jak se na prvni pohled zda. Prijdu do prvni banky, kterou potkam a sdeluji svuj pozadavek. Odpoved je jednoducha. Eura meni pouze Banco do Brasil. Jdu do nejblizsi pobocky Banco do Brasil, prochazim detektorem kovu, abych se opet zeptala, kdepak si muzu vymenit eura. Odpoved je jednoducha. Pouze jedna pobocka Banco do Brasil meni eura. Ulice Rio de Janeiro - cca 10 minut autobusem. Nastupuji do autobusu, vystupuji na namesti Praça Sete - nejnebezpecnejsi misto v centru Belo Horizonte, co se tyce moznosti okradeni. V tasce mam veskere penize, ktere v danou chvili vlastnim - pres 3000 Kc. Hledam prislusnou ulici, nachazim a vydavam se na dlouhou pout, dokud se nedostanu na konec, aniz bych spatrila jedinou pobocku Banco do Brasil. Vracim se s tim, ze to zkusim na druhou stranu z namesti. Yes! Po dvaceti minutach stravenych v jedne ulici nachazim to, co hledam. Posilaji me do prvniho patra. Spousta lidi, jako obvykle. Z nudy si ctu instrukce pro vymenu penez a na co nenarazim... Ze pry se potrebujete identifikovat... Radsi se ptam kompetentnich lidi, co potrebuju na vymenu penez - krome tech penez. Odpoved je jednoducha. Pas. Ptam se, zda nestaci jeho kopie. Odpoved je jednoducha. Ne. Stezuju si, ze v celem Belo Horizonte je jen jedno misto, kde se daji vymenit eura, zrovna na tom nejnebezpecnejsim miste a ze mam strach nosit s sebou na takova mista pas, ale nic nepomaha... Velky bratr te porad sleduje. Tady clovek prokazuje svou totoznost temer neustale. Z tohohle je mi fakt spatne. Nastvana, ze jsem za hodinu nedokazala udelat tak primitivni vec, jako vymenit penize, jsem se vydala k autobusu, ale zabloudila jsem. V Belo Horizonte jezdi asi pul miliardy autobusu a je tady asi dvacet milionu autobusovych zastavek. A na kazde zastavce je asi stopadesat tisic lidi. Nakonec jsem vzteky bez sebe dorazila na nejakou zastavku, ze ktere prave odjizdel autobus, ktery jsem potrebovala. Intervaly mezi jednotlivymi busy by se dali pocitat ve stoletich... Dorazila jsem zpatky do kanclu aniz by me okradli, za coz jsem extremne vdecna. Diky bohu za vsudypritomny cerny trh, ktery je mimo dosah Velkeho bratra. Tam se mi snad zitra podari vymenit penize za normalnich evropskych podminek... :-)

Prvni problemek na svete...

Asi se budu stehovat. Jen jeste nevim kam a kdy. Doslo totiz na placeni... Zila jsem v domneni, ze budu prispivat na spotrebu takovych tech veci jako voda, teplo, elektrina. To mi prislo jako fer. Nechci, aby nekdo platil za me. Ale taky nechci, aby na me nekdo vydelaval. A ma hostitelka mi nauctovala i najemne. Samotna castka neni velka - 2500 Kc mesicne neni moc. Ale za co? Nemam svuj pokoj, nemam ani svou postel a nemam dokonce ani dvere, ktere bych mohla zavrit, kdyz chci byt sama. Ziju ve spolecnych prostorach, kdyz si chci jit lehnout brzy, tak musim pretrpet, ze kazda navsteva projde kolem me matrace. To si pak pripadam jako v muzeu... :-) Kdyz je u me Rodrigo, porad musime brat ohledy na to, aby se holky necitily v nasi pritomnosti neprijemne apod. Nikdy drive me nenapadlo stezovat si na tento nedostatek komfortu. Rikala jsem si: "Neplatis najem, muzes byt rada, ze mas kde spat." Ale ted je to jine. Kdyz uz musim platit, tak at je aspon za co. Chci mit alespon dvere, ktere muzu zavrit. Nancy i Rodrigo nabidli pomoc, tak doufam, ze se to co nejdrive vyresi.

Rodrigo

Ta fotka je mimochodem strasna, ale jedina, co mam...

Už jsme spolu přes týden a vypadá to fakt dobře, tak povyprávím trošku podrobností. Jak už jsem říkala, Fabio mě v sobotu pozval na jednu party. Byla to taková ta party, kterou známe z Beverly Hills apod., kde je v jednom baráku třicet, čtyřicet lidí a všichni se chovají jako doma. Asi tak po dvou minutách po příchodu, zrovna jsem si nalila skleničku, se otočím a za mnou stojí Rodrigo. Začínáme si povídat. Zpočátku to vypadá jako jedna z těch mnoha zdvořilostních konverzací, ale během večera začínáme zjišťovat, že tak zcela běžná není. Celý večer se od sebe nehneme, povídáme si. Nikdo z nás nemá chuť bavit se s někým jiným, je to, jako bychom tam byli sami. V noci mě odvezl domů, což jsem velmi ocenila, protože jsem neměla vůbec žádné tušení, v jaké části Belo Horizonte se právě nacházím a jak se dostat domů. Jet autobusem bych si tak jako tak netroufla a na taxi jsem neměla peníze. Ale tak nějak jsem nehodlala řešit tento problém dřív, než se opravdu problémem stane.

Zcela logickým a přirozeným vyústěním sobotního večera bylo nedělní pokračování. Oběma nám bylo zcela jasné, že se prostě druhý den setkáme. Nikdo z nás ani chvilku nepřemýšlel jinak. A tak jsme se sešli v neděli v deset ráno, že si půjdeme zaběhat nebo, jak je tady velmi obvyklé, zachodit… :-) Vzal mě do úžasného parku na úplném okraji Belo Horizonte, v horách, s úžasným výhledem na město. Park, který by se velikostí a charakterem dal srovnat pouze s parkem průhonickým. Procházeli jsme se asi tři hodiny, slunce pálilo, bylo asi třicet stupňů, prostě nádhera. Tímto ale náš den neskončil. Společná večeře, protančená noc, probuzení bok po boku…

Od té doby se vídáme každý den. Je neuvěřitelně sladkej. Zvláště, když na mě, v rámci své skromné slovní zásoby, mluví česky… Nejčastěji mi říká: „Jseš moc hezká.“, „Chci pusu.“ a „Chceš pivo?“ Čeština ho strašně fascinuje a každý den se naučí něco nového. Další strašně roztomilá věc je to, jak se o mě bojí. Např. když odněkud večer odcházíme a on parkuje někde dál od východu, tak mě nenechá jít k autu s ním. Musím počkat vevnitř, dokud on nepřijede do těsné blízkosti. Teprve pak můžu nastoupit…

trocha inspirace pro zamilovane

"Tudo o que é bom dura o tempo necessário para ser inesquecível."
Vse krasne trva presne tak dlouho, aby se to mohlo stat nezapomenutelnym.

"Quero estar com você num momento chamado sempre."
Chci byt s Tebou jen na okamzik - okamzik, ktery se nazyva vecnost.

Chodim s geniem...

Tak skoncily casy divokych vecirku, Domina se rozhodla zklidnit a libat se uz jenom s jednim clovickem... :-) Shodou neuveritelnych nahod jsem potkala Rodriga. Zacalo to muj druhy den v praci, kdy se moje sefova rozhodla, ze mi ukaze “mercado central” – neco jako holesovicka trznice u nas. Sli jsme tam, tam jsme potkaly Rubense, Rubens me jednoho vecera vzal na sambu, na sambe jsem potkala Fábia, Fabio me jednoho vecera vzal na nejakou party a tam jsem potkala Rodriga. Ted uz jenom cekam, kdy me nekam vezme Rodrigo... :-) Just kidding! :-) Rodrigo je jiny, zvlastni, specialni... Napr. mu trvalo vice nez 24 hodin, nez me poprve polibil... :-) A hlavne, je to genius... Vcera se behem jednoho vecera naucil cesky vsechny slovesne osoby a navic vycasovat sloveso byt. O jeho talentu svedci take to, ze dokaze vyslovit slovo “vzhlizi”... :-) To si ani nedokazete predstavit, co pro cizince znamena vyslovit ctyri souhlasky v rade za sebou... Já myslim, ze jestli se nam nejakym zazrakem podari zustat spolu nasledujicich pet mesicu, ze se nauci mluvit cesky alespon tak, jak já ted mluvim portugalsky... Tak to by byla jeho cestina... A anglictina? Znam pouze jednoho cloveka, ktery umi anglicky srovnatelne dobre, jako on… Taky mluvi francouzsky a spanelsky… Studuje postgradual na federalni univerzite, na te nejnarocnejsi univerzite ve state Minas Gerais (to je ten stat, ve kterem ziju), obor anglictina a anglicka literatura. Prave pise diseratci na tema “zosobneni zla v anglicke literature 19. stoleti”... A jak uz tady byva zvykem, vzdelani se dostane pouze tem bohatym. Takze si dokazete predstavit, ze on rozhodne chudak neni... Napr. valnou vetsinu casu naseho druheho rande jsem jenom kroutila hlavou a nemohla verit. Az jsem mu musela rict: “Já jsem chuda holka z chudy zeme, co tady proboha delam... ? Taky bych se nebranila, kdyby se nekdy rozhodl predstavit me svym rodicum... Duvod je prosty... Jeho rodice ziji v Riu, kde maji dum na plazi... Ne, myslet na takove veci je hloupost. Já nasi spolecnou budoucnost planuju max. na jeden den dopredu. Verim pouze ve dnesek a doufam v zitrek. Myslet dale dopredu se neodvazim... To fiasko s Alexem me postavilo pevnyma nohama na zem. Mam velky, velky strach, zacit verit...

Reagujte co hrdlo raci!!!

Jak je videt, staci me postouchnout a vsechno jde... Nevedela jsem, ze je to mozny, ale je... Nadefinovala jsem si, ze komentare muze posilat kazdy... Tak jen do toho... Moc rada uslysim od kazdeho z Vas! :-) Um beijo!!!! Pusu vsem!!!!