uzasny park blizko meho bydliste

troska sebechvaly... :-)

Neodolam, abych se trosku nepochlubila... :-)

Zacnu se svou portugalstinou. Svuj cil, ktery jsem si dala pred mesicem, a to, ze se naucim portugalsky behem jednoho mesice, jsem splnila... Dokazu komunikovat v ramci bezne slovni zasoby v pritomnosti, minulosti, budoucnosti, kondicionalu, konjunktivu a rozkazovacim zpusobu. Mluvim relativne plynule, bez velkych gramatickych chyb a kdyz se mnou lidi mluvi pomalu a zretelne, rozumim, co mi chteji rict... Ale je pravda, ze mluveni je pro mne snazsi nez porozumeni... Fabio, o kterem jsem v jednom ze svych prispevku prohlasila, ze mluvi perfektne anglicky, mi rekl, ze si mysli, ze ja mluvim portugalsky lip, nez on anglicky... To ukazuje na jeho skromnost, nicmene me potesilo slyset neco takoveho... Vsichni lidi, kterym reknu, ze jsem tady mesic a ze prvni portugalske slovicko jsem se naucila az tady, nevychazeji z uzasu...

Dalsi vec je tanec... Vsichni, kdo me znaji trosku lepe, vedi, ze jsem totalni drevo... Mam hudebni hluch, vubec necitim rytmus... Ale nejakym zazrakem mi tady to tancovani jde... Fabio, se kterym jsem tancila sambu mi nekolikrat zopakoval, ze tancim fakt dobre a vcera jsem poprve v zivote tancila forro (cti foho) a po pul hodce trapeni jsem se do toho dostala a vyslechla jsem si kompliment od meho nejnovejsiho pritele Rodriga: "Ty mas talent nejen na jazyky, ale i na tanec..." Rikal, ze je neuveritelny, ze jsem po tak kratke dobe schopna tancit tak, jak tancim...

No, tak ja myslim, ze dost bylo sebechvaly... To ja jenom, abyste vedeli, ze jsem tady nejenom stastna, ale taky spokojena sama se sebou... Coz je samozrejme moc dulezity pro to, aby se clovek citil dobre.

A kdyby se nekdo z Vas chtel zeptat, jestli bych byla schopna zit tady navzdy, vezte, ze ano a byla bych tu stastna...

That´s Brazil...

Tuto vetu rikam posledni dobou casto... Za poslednich osm dni se mi podarilo probudit se trikrat v takovym luxusu (pokazde nekde jinde, upozornuji), ktery jsem si jen tezko dokazala predstavit, natoz abych si nekdy myslela, ze se jednou stanu jeho soucasti... Kdyz jsem zila v Nemecku, myslela jsem si, ze dum, ve kterem jsem bydlela je luxus... Kdyz me moje nemecka rodinka brala do nejruznejsich hotelu, myslela jsem, ze to je luxus... Ale omyl... Evropa nezna slovo luxus... To, co je tady, to se proste neda srovnat s nicim, co jsem kdy videla... A presne to, to je Brazilie... 1% nejbohatsich lidi tady vlastni vice majetku nez 50% nejchudsich... Dovede si to vubec nekdo predstavit?

zivotni naklady

Mozna by nekoho zajimalo, za kolik se da zit mesic v Brazilii. Tak dneska jsem udelala soucet za moje prvni ctyri tydny a v prepoctu to cini presne 4000 Kc. To je myslim docela slusny... Na to, jak si tady uzivam, to je fakt dobry... Zatim jsem nezaplatila ani korunu za ubytovani, nevim, jestli me holky o neco zkasnou a nebo se nade mnou slitujou a slozej se na me... Takze zatim jsem utracela jenom za jidlo, piti, dopravu a zabavu... Uvidime, jak se mi podari hospodarit v nasledujicich mesicich...

Pit, ci nepit? Tot otazka...

Dneska jsem nejaka vymluvna, co? Chci Vam prozradit jeste jedno zajimave kulturni specifikum. Jak jste asi uz z meho povidani poznali, Brazilci pari o stosest... A protoze jet v noci autobusem je srovnatelne s pokusem o sebevrazdu a taxi je v noci dvakrat drazsi nez ve dne a protoze Belo Horizonte je hoooodne velke, vsichni jezdi parit autem. A nikdo se neomezuje v piti... Ptala jsem se spolubydlici, jejiz pritel vzdy pije a pak ridi, jak je to mozny. Jak to, ze se nikdo neboji policajtu. A ona mi podala uzasne vysvetleni. Policajti nechytaj, protoze kdyby to delali, nikdo by uz nemohl ridit... No nemaji to uzasne vymysleny...? :-)

webove stranky MUSA

Pro ty z Vas, kteri se bud hodne nudite nebo kteri se o me hodne zajimate, uvadim webove stranky, ktere jsou vysledkem me prace v uplynulych ctyrech tydnech.

http://www.musa.org.br/ingles/index.html

Libani...

Uz podruhe tento tyden jsem se dostavila do prace rovnou z parby... Asi bych s tim mela neco delat... Ale privedlo me to na myslenku rozepsat se o jedne kulturni zvyklosti, kterou u nas nemame. Jde o libani. Libani je tady hned po fotbale druhym narodnim sportem. Jak se tady s oblibou rika, "todo o mundo beija todo o mundo", volne prelozeno, kazdy se tu liba s kazdym... Lidi se nejdrive libaji, teprve pak si az povidaji... I kdyz tady ma clovek vztah, tak se zcela bezne liba s ostatnimi. Neznamena to nic. Jit parit a nelibat se alespon s jednim, to uz je neco divnyho... :-) Me trvalo dva tydny, nez jsem se stala i v tomto ohledu brazilkou a musim rict, ze od te doby jsem aktivnejsi nez vsechny moje brazilske kamaradky... :-) A jak vsichni vime, "übung macht den meister" a ja muzu potvrdit, ze Brazilci jsou v libani opravdovi mistri. Tady vidime, ze zahalet se nevyplaci... :-)

Nejen praci ziv je clovek... :-)

Uz tady budu skoro mesic (!!!!!!!!!!) a jeste jsem nenapsala ani slovicko o praci, vim... Tak hned pro zacatek musim poznamenat, ze tady se lidi nijak zvlast nenadrou... Tak treba ja do prace dorazim tak na 9:45, dam si kavu, prectu si maily, spolecne s holkama tady probereme koho jsem zase sbalila :-) - to je tak 10:30. Pak chvilku pracujeme, nekdo vice, nekdo mene, a v 11:30 uz se chystame na obed. Po obede si dame dalsi kaficko, probereme nejaky dulezity veci jako kdy vyrazime na sambu, kam pojedeme na karneval apod. a pak se tedy vratime k praci a do nejakych 16:30 delame, ze delame... :-)

Samozrejme prehanim, ale pravdou je, ze tady je vsechno tak nejak volny. Rekla bych nejdriv zabava, pak prace...

Ale k veci, tedy k me praci. Zatim delam na trech vecech. Prekladam nase webove stranky do anglictiny, delam webmastera (zcela oproti ocekavani jeste ovladam html) a pripravuju reklamni kampan propagujici sirsi pouzivani kondomu.

A abych Vas jeste zasvetila do cinnosti te neziskovky, ve ktere pracuji, tak tedy, v prekladu se jmenuje Zena a zdravi a jak uz z nazvu vyplyva, zameruje se ryze na zeny, zejmena na zeny chude, cerne a prostitutky - ty jsou nejvice ohrozeny pohlavne prenosnymi chorobami. Delame osvetovou cinnost, propagacni cinnost a taky rozdavame zadarmo kondomy... Tak kdybyste treba nekdy potrebovaly, damy... zastavte se... ;-)

No comment...

Soumrak v raji...

Evandro

Tak to je ten dum, o kterem jsem mluvila...

Predstavte si, ze rano vstanete z postele, prijdete k oknu a uvidite tohle...

Jak se pari za oceanem... :-)

Mam za s sebou spolecensky narocny vikend, po kterem jsem spolecensky dosti unavena... Stalo se toho mozna az prilis, ale alespon o neco se podelim...

Volne bych navazala na predchozi clanek a uvedla dalsi priklad zdejsi pratelskosti, otevrenosti a pohostinnosti. Sedime v baru, jdu k vedlejsimu stolu pozadat o zapalovac a behem deseti minut konverzace, musim zduraznit, ze v portugalstine, mam telefonni cislo jedne mile slecny a jsme domluveni, ze pristi sobotu jdeme na pivo... Tusili jste nekdy, jak snadne je najit si pratele?

A ted uplne z jineho soudku. V sobotu jsem spachala zlocin... Zlocin na nasi ceske pivni tradici. Ochutnala jsem, a musim se kajicne priznat, ze si i oblibila, nasledujici napoj... Zakladem je pivo, do ktereho nasypete spoustu ledu, vymackate citron a navlhceny okraj sklenicky posypete soli... A pres tu sul to pijete. Nema to uz vubec nic spolecneho s pivem, ale svete div se, je to dobry...

Coz mi pripomina dalsi specialitku, kterou jsem tu okusila... Jeden expert si objednal vodku a vanilkovou zmrzlinu. V tom by nebylo nic divneho, kdyby se nerozhodl tu zmrzlinu rozpustit v te vodce. Nikdy bych nerekla, ze to muze byt pozivatelny...

Dneska jsem se probudila v raji... Ten raj se nachazi nejakou pulhodinku od Belo Horizonte, uprostred hor a nedotcene prirody. Muj nejnovejsi pritel Evandro tam ma vilu. Dum mych snu, rekla bych... Architektura je naprosto nepopsatelna, a navic, at se podivate z jakehokoli okna, vidite jen a jen hory, protoze ten dum stoji primo na srazu. Evandro je navic naprosto fascinujici clovek... Dobre vypada, je inteligentni, hodny, uspesny, bohaty...

UM CALOR HUMANO - predem se omlouvam vsem nefilozoficky ladenym jedincum ;-)

Uz delsi dobu zamestnava mou mysl neco, o cem bych se s Vami chtela podelit. Doslechla jsem se, ze tam u Vas uz je pekna zima... Já tady rano vychazim v tilku, coz je asi neco, co mi trosku zavidite, co? Ale toto teplo neni jedine, ktere byste mi meli zavidet... Existuje tady totiz jeste jine teplo... Um calor humano, jak se tady rika... Jde o teplo cloveci... Teplo, ktere je nezavisle na teplote ovzdusi, teplo, kterym muzete zahrat na srdicku lidi, kteri vas obklopuji... Teplo, ktere tady vyzaruje z kazdeho jednotliveho cloveka, bez ohledu na vek, pohlavi, barvu pleti, majetkove pomery...

Vite, je strasne smutne uvedomit si, ze kdyby nekdo z techto skvelych lidi kolem me byl na mem miste a prijel by do Prahy pracovat, celych tech sest mesicu by se citil sam... Verim, ze by s nim lidi chodili na pivo, ale nikdy by nezazil ten pocit, ktery tady zazivam ja… Ja uz od prvnich dni mam pocit, ze tady jsem odjakziva… Necitim se jako cizinec, protoze vsichni, doslova vsichni, mi svym chovanim (zduraznuji chovanim, ne slovy) davaji najevo, ze co je jejich, je take moje. Jsem tady dva tydny, a kazdy z mych pratel tady mi otevira dvere do sveho zivota. Andreia, moje hostitelka, mi rekla, ze Vanoce muzu stravit s jeji rodinou v mestecku Pingüim :-), Nancy, moje kolegyne, mi zase nabidla, ze Silvestr muzu stravit s ni a s jejim pritelem v Riu, ta sama Nancy ma nejlepsi kamaradku v Brasilii a rekla, ze az za ni na par dni pojede, ze pojedu s ni, Ercilene, ma druha kolegyne, mi zase rekla, ze tento vikend budu jejim hostem, ze mam u ni doma stravit cely vikend, Rosi, moje sefova a prozatimni matka, me muj druhy den tady vzala na trh, kde jsem videla krasna, rucne delana tricka (v prepoctu za tisicovku) a kdyz jsem si je tak obdivne prohlizela, tak mi rekla, ze az budu odjizdet, ze mi jedno koupi jako darek, Rubens, muj blizky pritel, me uz stacil predstavit cele sve rodine, ktera cita asi pres dvacet lidi a kazdy dalsi z mych zdejsich kamaradu se stara o to, abych se ani na chvilku nenudila – jsem zvana na kazdou party, ktera se kolem me odehrava…

Kdyz jsem se vratila z Nemecka, byla jsem ovlivnena zivotnim stylem tam a chtela jsem ho prenest i do me rodiny, coz se nepodarilo. S tim jsem se smirila relativne rychle. Az se vratim odsud, budu taktez ovlivnena a opet se budu snazit prenest alespon trosku toho cloveciho tepla tam k Vam, a pevne verim, ze mi bude trvat dlouho a dlouho, nez zase ochladnu na evropskou teplotu... :-) Pripravte se, pratele, na to, ze Vas budu objimat a libat, otevrene Vam sdelovat sve city a projevovat svou naklonnost a budu doufat, ze Vam to nebude neprijemne a ze treba trochu toho cloveciho tepla prijmete za sve a budete jej distribuovat dal... :-)

Vite, v Evrope existuji narody, kde ziji lide, kteri jsou neduverivi, xenofobni, a jak moje skvela kamaradka trefne vyjadrila, v kreci... Ze strachu ci z neduverivosti a priori odmitaji prijmout vsechno jine, cizi, nezname... A pritom je to takova skoda. Kazdy clovek, kteremu dovolime vstoupit do naseho zivota, ho obohati. Nezalezi na veku, narodnosti, barve pleti, vzdelani... Otevreme-li se lidem okolo sebe, prijmeme-li je mezi sebe, stavame se sice vice zranitelni, ale zaroven tim mnohem vice ziskavame.

Ze existuje jazykova nebo kulturni bariera? Ne... Tady jsem poznala, ze jazyk neni tim nejdulezitejsim komunikacnim prostredkem. Prijela jsem sem s nulovou znalosti portugalstiny a naprosta vetsina lidi kolem me neumi jiny jazyk nez portugalstinu. Presto jsem obklopena prateli a vim, i beze slov, ze me maji radi... Nespolehejme pouze na slova a nevymlouvejme se na neznalost jazyka... Poznat jiny narod, jinou kulturu, znamena poznat jiny pohled na tutez vec. A byt schopny pohlizet na jednu vec z ruznych pohledu nas cini chytrejsimi a bohatsimi... A to uz stoji za to...

Je libo panak piva? Vite, ze uz se docela tesim na normalni pullitr?

Ouro Preto - krasne horske mestecko, s dlouhou historii, asi 100 km od Belo Horizonte

Belo Horizonte - vyhled z me kancelare, pozdni odpoledne

moje spolubydlici... taky je mam privezt s sebou, panove? :-) jo, tady byste byli jako v raji... slecny tu o sebe pecuji... :-)

Jeste par postrehu

• pivo

Kdyz prijdu do hospody, na kazdem stole je pivo. Pivo piji vsichni a ve velkem. V tom se nelisi od nas... Ale zpusob, jakym se tady pivo pije je prinejmensim podivny... :-) Nejoblibenejsi znacka je tu Skol, ktera se serviruje v lahvich neco pres pul litru a lije se do sklenicek asi dvoudeckovych. A co je horsi... Tyto sklenicky se neustale dolevaji. Jakmile se dostanu do pulky sklenicky, hned mi nejakej aktivka dolejva... :-)

Ceny piva jsou naprosto priserny. Moje nejoblibenejsi pivo je Chopp, vice se podoba ceskemu. To se serviruje normalne ve sklenicich, v trojdeckach. Jedna sklenicka stoji v prepoctu 25 Kc... Nastesti za pivo bezne neplatim... Placeni je tady ryze muzska zalezitost... :-)

• voda

Vetsina mych kamaradu tady je naprosto jednoduse identifikovatelna, protoze vykazuje jeste znaky, ktere "normalni" Brazilci nevykazuji...

Napr. stoji na ulici a z niceho nic vykriknou "voda". To je nejpopularnejsi ceske slovicko mych pratel, protoze presne takto se vyslovuje jejich "vou dar", cimz rikaji, ze "jdou dat" - ne co, ale komu... :-) Predstavte si, ze stojite v Praze na zastavce a nejakej chlapek najednou rekne, ze jde soulozit, mam-li byt slusna...

Druha vec spolecna vsem mym kamaradum je to, ze i se svymi brazilskymi prateli mluvi stejne jako se mnou - to znamena jako s hotentotem... :-) Pro blizsi predstavu mluvi podobne jako automat na Masarykove nadrazi, ktery hlasi prijezdy vlaku...

• portugalstina vs. spanelstina

Tak uz jsem prekonala tu pocatecni averzi k jazyku, ktera prirozene vznikne kdykoli jste konfrontovani s nutnosti mluvit a rozumet a pritom se absolutne nechytate. Ted, po dvou tydnech, musim rict, ze portugalstina je mnohem hezci nez spanelstina. Spanelstina mi najednou prijde strasne moc tvrda, jasna, uderna... Uvedu priklad. Slovo "gente" - spanelsky i portugalsky to znamena "lidi". Spanelsky se to cte "chente", portugalsky "ženči". Tak posudte sami. Brazilci nemluvi, oni zpivaji...

A jak mi prospelo, ci neprospelo studium spanelstiny? Vysledny efekt je pozitivni. Gramatiku se ucim tim stylem, ze si ji jednou proctu a uz ji umim. Je tak strasne podobna spanelstine, ze je to v podstate pro me pouze opakovani. A slovicka totez. Vetsina slovicek je, co se tyce pisemne formy, tak podobna, ze mi staci si je jednou precist a umim je napsat. V cem mi ale spanelstina spise skodi je to, ze mam zafixovanou urcitou vyslovnost a tezko se od ni ted odpoutavam. Vysledkem je, ze kdyz mluvim a uplne stoprocentne se nekoncentruju na kazde pismeno, pouzivam portugalska slova, ktera ale vyslovuji spanelsky...

• portugalska vyslovnost

Hodila jsem na papir pravidla vyslovnosti tak, jak jsem je za tech 14 dni pochytila... Vysledek je vice nez zajimavy...

de - na zacatku a uprostred slova jako "de", na konci jako "dži"

di - vzdy jako "dži"

te - na zacatku a uprostred jako "te", na konci jako "či"

ti - vzdy jako "či"

e - na zacatku a uprostred jako "e", na konci jako "i"

o - na zacatku a uprostred jako "o", na konci jako "u"

l - na zacatku a uprostred jako "l", na konci jako "u"

m - je-li pred nim samohlaska, jako nosove "n", je-li pred nim souhlaska, jako "m"

r - na zacatku a na konci jako "h", uprostred podle toho, je-li po nem souhlaska, pak se vyslovuje jako "h" a je-li po nem samohlaska, pak jako "r"

ex - vzdy jako "ez"

eix - vzdy jako "eiš"

o specialnich znacich ani nemluve...

• samba

Uz jsem si zvykla, ze slycham komplimenty ohledne vseho mozneho, ale ze se nekdy dockam komplimentu ohledne meho tanecniho umu, toho bych se nikdy nenadala... :-) Rubens a jeho pratele me vzali do samba klubu, kde jsem potkala Fabia, se kterym jsem protancila noc... Nejenom, ze bozsky tanci, ale taky skvele vypada, mluvi perfektne anglicky a dobre spanelsky a studuje portugalstinu a literaturu... Rikal, ze muzu chodit k nemu na univerzitu na hodiny samby... Stoji to jenom 150 Kc mesicne... Tak toho asi vyuziju...

Tak uz jsem tady pres tyden, takze bych se mozna mohla podelit o trosku kvalifikovanejsi dojmy... Tak za prve, porad ocekavam ten kulturni sok, ktery se ne a ne dostavit... :-) Kde jsou ty probrecene noci a touha vratit se domu? Jeste se neobjevily a troufam si tvrdit, ze se neobjevi... A to hlavne diky lidem, kteri me obklopuji. Brazilci jsou jednoduse skveli... O vikendu se mi schazi nekolik nabidek, z nichz si musim vybirat. Proste skvely.

Moje sefova se pasovala do role moji matky, stara se o to, abych dobre a zdrave jedla, abych poznala co nejvice z Belo Horizonte, dokonce hned prvni den, kdyz zjistila, ze nemluvim portugalsky, tak zavolala svemu manzelovi, ktery mluvi spanelsky, aby si se mnou promluvil... :-) Bylo to tak roztomily... Kazdy den mi plati obed, dokonce rekla, ze mi bude davat penize na autobus... Rika mi "ma draha Katerina", vcera dokonce rekla, ze mam napsat mamince, ze tady zustanu s nimi naporad... :-)

Vsechny zensky a holky v praci a doma me neustale ujistuji, ze jsou moje kamaradky, kdykoli nekam jdou, chtej, abych sla s nima, deli se se mnou o vsechno, co maji - jidlo, obleceni, kamaradi...

Parit jsem jeste nebyla, kdyz nepocitam par odpolednich piv. Dneska jdu poprve. Moje spolubydlici a jeji pritel se rozhodli, ze proste musim mit rande... :-) Takze me seznami s jejich kamaradem...

Vzdycky, kdyz jedu autobusem, tak si vzpomenu na Osklivku Betty a na scenu, kdy se jedna slecinka hrozila predstavy jet autobusem... Tehdy jsem nechapala, co je v tom za problem, ale ted uz chapu... :-) Akrobaticke letani je proti jizde autobusem klidna prochazka... :-) Kdyz uz mam tolik stesti, ze se bez padu dostanu k sedacce, tak se mi stejne behem pulhodinove jizdy udela spatne od zaludku. Ucit se casovani nepravidelnych sloves, jak byvalo mym dobrym zvykem pri cestovani v Praze, jaksi neprichazi v uvahu... To bych hodila savli behem par minut... :-)

Co se bezpecnosti tyce, nebo spise nebezpecnosti, zatim jsem nemela pocit, ze by mi neco hrozilo. Tasku si sice radeji drzim pevneji nez v Praze, ale to je tak vsechno. Je pravda, ze lide se zamykaji v aute, kdyz stoji na parkovisti nebo na semaforu...

Chudoba je tu videt nejenom na periferii, ale i v centru. V Praze zebraci sedi nebo stoji na jednom miste, ale tady chodi mezi autama, ktera cekaji na semaforu, coz neni opravdu nic prijemneho...

Pocasi je tady konstantne prijemne. Kolem 25 stupnu od rana do vecera. Za dva mesice prijde leto, vsichni kolem me planuji cesty do Ria na plaz... Samozrejme se mnou! Tak uz se nemuzu dockat...

Co se tyce portugalstiny, delam vyznamne pokroky. Slovni zasoba je sice jeste mizerna, ale co se tyce vyslovnosti a schopnosti slovne se vyjadrit, tak to je super... Vsichni kolem me chvali, kolik jsem se toho za ten tyden naucila...

A prace? Pohoda. Zensky tady jsou bezva, jak uz jsem se zminovala. Je tu legrace. A svete div se, neco jako drbani tady neexistuje... :-) Zacinam uz delat konkretni veci. Uvidime, jak to dopadne. O praci ale zase nekdy priste...

Até logo (pro ty, co umi spanelsky je to portugalska verze Hasta luego) - cau priste!

No comment...

Ten cerny se jmenuje Rubens a desne me miluje...

Ma draha kolegyne a pritelkyne Nancy...

Takove je Belo Horizonte... Tedy ta ctvrt, ve ktere bydlim...

muj pokoj... bydlim totiz v obyvaku... obcas si pripadam jako hlidaci pes, protoze mam svuj pelisek na zemi pred gaucem... :-)

Deti periferie...

Cerna kraska z periferie... Julia...

Brazilske prostitutky...

Pred skolou na periferii...

kratky exkurz do portugalstiny

zkousim mluvit portugalsky, coz v podstate znamena nasledujici:

• abych vubec byla schopna vydat ze sebe ty zvuky, ktere tvori portugalstinu, musim pri tom hybat celym svym telem, coz vypada znacne komicky
• pri vyslovovani dvouhlasky ão a ji podobnych me nejen boli pusa, ale navic se u toho tvarim jako pri hodne drsnym flirtovani
• vyslovit vetu "Eu nâo vou" me stoji nekolik stovek spalenych kalorii - zapotim se vic, nez pri navsteve posilovny (znamena to mimochoem "ja nejdu")
• vyslovnost je uzasna - uvadim par prikladu
• dobrou chut - bom apetite - vyslovuje se jako boin apičiči :-)
• typicky - típico - se vyslovuje jako čípiku
• univerzita - universidade - se vyslovuje jako univechsidadži
• ceska republika - republica checa - chepúblika šéka

trocha adrenalinu nikdy neuskodi

• 30.9. - autobusove nadrazi Florenc, pul hodiny pred startem: dozvidam se, ze den predtim se do amazonske dzungle zritilo letadlo se 150 lidmi letici z Manaus do Ria... To povzbudi... :-)
• 30.9. - dalnice D1, tesne za Prahou: 80 minut jedu nejakych deset kilometru, dozvidam se, ze nestihnu navazny spoj v Brne, ktery by me dopravil na videnske letiste... Kladu si otazku: "Uleti mi letadlo do Madridu nebo neuleti...?"
• 30.9. - letiste ve Vidni: dozvidam se, ze svoje zavazadla uvidim az za 30 hodin v Riu... Mozna...
• 30.9. - Madrid: vecerim s Oliverem, jednim Rakusakem, kterz uz 15 let zije ve Venezuele a dostavam skoleni o zivote "tam dole". Uvadim par perlicek...
• jsou tam extremne chudz lidi - oni zabijeji pro pet dolaru...
• nenos nausnice, prstynky, hodinky, nenos na sobe nic, co se da prodat...
• penize nos v ponozkach, v botach, ve spodnim pradle...
• pouzivej taxi ; jsou dva druhy taxiku - ty dobry a ty levny...
• slib mi, ze tam dole zkusis jenom travu... budou ti nabizet vsechno a strasne levne...
• 1.10. - Madrid: sedim hodinu a pul v letadle, aniz bychom opustili letiste... Opet vyvstava otazka: "Stihnu navazny spoj v Riu?"
• 1.10. - letiste Rio: s temer dvouhodinovym zpozdenim vystupuju z letadla, mam strach, aby kufry nemely zpozdeni, abych stihla check-in pro navazny let do Belo Horizonte, ale vzapeti zjistuju, ze zavazadla jsou ten nejmensi problem... Vidim totiz frontu na pasovou kontrolu... Odhadem jsem byla tak 300. v poradi... Otazka tak peti hodin... A moje letadlo odleta za dve hodiny... Zacinam se psychicky hroutit, dostavam hystericky zachvat, pres plac ani nedokazu odpovidat na otazky hrnouci se ze vsech stran, jestli jsem v poradku...
• 1.10. letiste Rio: pote, co se mi diky svemu placi podarilo s oficialnim doprovodem predbehnout tech 300 lidi, jsem se dozvedela, ze nektera zavazadla zustala v Madridu... Byla jsem presvedcena, ze jsou to moje... Resila jsem dilema, jak dlouho na ne vlastne cekat, jestli to nemam rovnou vzdat a jit na to letadlo... Prece jenom by bylo lepsi byt v Belo Horizonte bez zavazadel, nez nebyt tam vubec...
• 1.10. Belo Horizonte, cesta z letiste: nechavam se odvezt autem, coz by se mohlo zdat jako bezpecny zpusob, jak se dostat domu, ale nikoli, jedeme-li smerem z letiste v tom pruhu dalnice, kterz vede na letiste... Uz jste nekdy absolvovali jizdu po dalnici v protismeru? Reknu vam, ze po 42 hodinach cestovani a stresu by vam to pripadalo jako strasne legracni... :-)